Aran Epochal & Tahle Hudba – Doba Bronzová

WWW | Twitter | Silver Rocket
Spát, škola, spát, škola, spát. To je momentálně moje zábava. Ale při tom poslouchám hudbu. Momentálně moc nesleduju novinky,  třeba mi uniklo album Five Knives, ale to jsem včera dvěma poslechy dohnal. 😉 V průběhu večera jsem se rozhoupal. Povím vám příběh o Aran Epochal.

Aran Epochal momentálně vyhodil album Doba bronzová společně s Tahle Hudba pod Silver Rocket. Po dlouhé době jsem si poslechl, to co má na svém webu a rozhodl se, zase trošku zainvestovat. Během prvního večera jsem si jí poslechl asi 4x. Od té doby mi ta deska, začala sedět víc a víc.

Moje asi nejoblíbenější z alba jsou Detail, Ralsko a A. Letec. Druhou z nich, si můžete poslechnout na webu SR. Album začíná pouze akusticky. Za ním navazuje Rovina, která byla vyhozena jako ochtunávka z alba. Nasledují další skvělý songy. Popravdě nevím co k tomu víc napsat. Album má pro mě tak netypickou atmosféru, kterou neznám, že jak to okomentovat mi zůstává tajemstvím. Např. SOS JTB jednoduchý, skvělý a přesto jiný.

(Tohle album se mi líbí víc a víc, čím víc poslechů a víc alkoholu, tak je lepší.)

Po dlouhé době, jedna z alternativnějších věcí české tvorby, která mě opravdu nadchla. Momentálně jsem si ho dal i do auta a při řízení skvělý (určitě lepší než těžce nasraní Beartooth, které vystřídal). Je to klidný, hudebně skvělý, textově trošku náročný, ale stojí to za to.

Hudba u které vypnete. \\Jetel

Dead Sara

Dead Sara

Jetelův poslední článek byl o kapele, která stojí na ženských vokálech, takže na něj svým způsobem navážu. Dead Sara je kapela z Los Angeles, která staví na svých dvou členkách snad ještě víc, a není se čemu divit. Hrají skvělý hard rock, který je sice dostatečně moderní, ale zároveň vám dokáže připomenout rockovou hudbu za posledních třicet let. Občas prvky punku, grunge, občas prvky blues rocku, tahle kombinace funguje neskutečně.

A funguje už celkem dlouho. Kapela vznikla tak, že slečny Emily (zpěv, rytmická kytara) a Siouxsie (sólová kytara) se potkaly a začaly spolu hrát roku 2003, když jim oběma bylo kolem šestnácti let. Časem sehnaly ještě bubeníka a basáka, i když stabilní sestavu mají až asi posledních šest let. Jméno Dead Sara mají od roku 2005, první EP ale dostali ven až o tři roky později. V roce 2012 pak vychází debutové album Dead Sara, s kterým přichází jeden z důvodů, proč se kapela stala známá – nejdřív Fiat v reklamě, a poté EA Games použili jejich singl ‚Weatherman‚ pro soundtrack ke hře Need For Speed: Most Wanted (ta debilní předělávka z roku 2012, ano). Každopádně to této čtveřici dost pomohlo, minimálně já se musím přiznat, že o nich vím díky této hře.

V roce 2013 potom kapela vystoupila v televizním seriálu Upíří deníky (ano, fakt -_- ). V roce 2014 přišly problémy s jejich vydavatelstvím Epic Records, takže jejich druhá deska, Pleasure to Meet You, vyšla už u jejich vlastního nezávislého labelu, Pocket Kid Records. Tohle album mě baví osobně ještě o dost víc než debut, přijde mi hudebně rozmanitější, a chraplák skvělé Emily je momentálně určitě jedním z nejlepších ženských hlasů v rockové hudbě. Je zároveň veselejší, energičtější a nasranější, takže prostě samé klady. Co vám tu ale budu dál mlít, však nažhavte Youtube nebo Spotify a přesvědčte se sami.

Youtube | Spotify | Facebook | WWW

Aeverium

Tak asi po 2 měsících jsem se konečně dostal ke Sračkám. Omlouvám se za svoji neúčast, ale státnice a bakalářka měly přednost. 😉 No každopádně v nepsacím mezidobí jsem docela poslouchal. Na facebook jsem už postoval Mylets, o kterém asi psát víc nebudu.

WWW | Facebook | Youtube | FanPage
Poslední dobou se snažím najít něco podobného Amaranthe. Pomalu zjišťuji, že se mi to asi nepodaří. Ale při tomto hledání jsem potkal zajímavou kapelu. Aeverium mě baví už nějaký ten pátek a stále se drží v mém telefonu. Složení zpěvu je podobné jako v Amaranthe. Jen místo 3 zpěváků jsou tu pouze 2, ale vystačí si. 😉

Kapela vznikla v roce 2013, nejdříve se na místním fesťáku potkali kytarista a zpěvák Chubby a řekli si že nahrají 1 nebo 2 songy. Ty napsal, nahrál a masteroval jejich klávesák. Během pár týdnu začali shánět zbytek kapely. Nakonec se jich sešlo šest a ještě do konce roku nahráli první EP The Harvest. To jsem ale neslyšel, takže vám k němu moc nepovím. V roce 2014 zahráli na festivalu The M’era Luna, kde se dostali trošku do povědomí a díky tomu dostali nabídku připojit se k berlínskému labelu Out of line.

Jejich druhý počin, už plnohodnotné album, je Break Out (2015). To vyšlo na konci května, takže je relativně nové. Album má 2 verze; jedna je klasická, kde je 11 songů a druhá Deluxe, kde k původním 11 je dodána druhá část se 3 akustickými. (Z nich doporučuju Heaven’s burning (harvest time)). Nejvíc z klasického alba můžu Rest in Peace, To Life Forever, Do you Remember.

Celkově si myslím, že si udělat o téhle kapele názor z jednoho songu není to nejlepší. (Škoda že na Youtube toho moc v kvalitě nemají.) Album je docela různorodé a u každého songu trošku v něčem jiné. Něco je melodickýho, něco se sekanými riffy, zpěvově to stejné. Dohromady se toho dá ještě  spoustu vymyslet už k vymyšlenému. Doufám že se na to nevykašlou, budou hrát a nahrávat dál. Díky tomu z nich mám podobný pocit jako z Amaranthe, další album může být úplně jiný a ještě mnohem lepší. 😉 \\Jetel

Velkatlusta0 – Smaragd

„And then you realize something. Everyone else in the theater: they’re screamin‘, ‚cuz they’re watchin‘ a horror movie. And you’re not the hero… You’re the monster.“

Velkatlusta0 – Smaragd (2015)

Začít album intrem s nasamplovaným monologem z The Darkness II (totálně boží hra podle komiksu, kterou tu teď ale rozebírat nebudu), to dokáže navodit tu správnou atmosféru. Atmosféru, které se po další asi tři čtvrtě hodinu nezbavíte. Ale když jsem začátkem roku slyšel tohle intro a přečetl si oznámení desky na letošní jaro, trochu jsem se bál, že se Nula vytasí s nedotaženým materiálem. Další album, a to jen půl roku po tom prvním? Buď to nestihne, nebo to nebude stát za to, říkal jsem si. 

King 810

King 810

Omlouváme se, že článkujeme zase po dvou týdnech, ale momentálně jsou někteří z nás (rozuměj oba) uprostřed zkouškového. Pro případ, že by vás to snad nasralo, jsem se rozhodl tentokrát naservírovat něco, u čeho se určitě vybijete. Pamatujete si doby, kdy nu-metalové hvězdy jako Slipknot, Korn, nebo i třeba méně známější Otep a Mushroomhead byli na vrcholu své slávy, tedy dělali opravdu dobrou hudbu? Tvrdou, agresivní, nekompromisní? Chybí vám to? Pokud ano, čtěte dál.

King 810 je parta zmrdů (tohle označení by jim určitě nevadilo) z Amerického Michiganu. Konkrétně z města Flint, což je místo s jedním z největších výskytů kriminality v celých USA – až sedminásobně větší, než je průměr. Tohle se odráží v hudbě i textech téhle kapely až moc. V podstatě celá jejich hudba je o násilí, smrti, temnotě, vyrůstání v „žumpě;“ vždyť jen zpěvák David Gunn byl zatčen poprvé v devíti letech. Je pravda, že hodně lidí je považuje za pozéry a pochybuje o jejich autenticitě. Ať je pravda jakákoliv, nic to nemění na jejich hudbě. Ta je venku v podobě dvou EP, ale hlavně skvělého loňského debutu Memoirs of a Murderer, který se jen těsně nedostal do mého výběru nejlepších alb za rok 2014.

Jedná se o opravdu velmi agresivní nu-metal; většinou pomalý až ve středním tempu, kytary podladěné až pod podlahu, žádné složité muzicírování, tahle hudba je prostě určena pro vybití a vyřvání se, a svůj účel myslím plní víc než výborně. Tvrdé uřvané věci střídají klidné, ale neméně tvrdé akustické věci. Do toho nám David dvakrát během alba i zarecituje, a do téhle sbírky šílenosti a hnusu to prostě skvěle sedne. Nebo si řeknete že je to banda pozérských primitivů a neumětelů, což je taky dost možný. Ale jestli patříte mezi lidi, co mají rádi tvrdou hudbu (na tomhle blogu pravděpodobné), nebo máte problémy se zvládáním vzteku (méne pravděpodobné), nebo jste vyrostli ve městě plným zločinů a násilí na každým kroku (dost nepravděpodobné), tohle by vám mohlo sednout. Dejte Králům z adresy 810 šanci, jinak si pro vás v noci přijdou.

Richy Nix

Richy Nix

Že mám odjakživa rád kombinace žánrů, to jste si už určitě dávno všimli. Jedna z těch kombinací, které prostě při správném provedení neodolám, je rock a rap. Někdo by mohl říct, že všechny ty nu-metaly, rapcory a podobně jsou přežitek a dnes už se jede něco jinýho, ale pořád se najde pár těch, kteří to zvládají udržet na úrovni. Jedním z nich je nepochybně Richy Nix, který o sobě konečně nechal dát vědět novým singlem, což je skvělá příležitost se o něm zmínit.

Je to už pěkných pár let (tak asi 5), kdy se u mě v přehrávači dokola točila jeho alba Love (cca 2006) a Hell City (2009). Co bylo na Richyho hudbě vždycky skvělý, jsou jeho vokální schopnosti. Jasně, musí vám sednout jeho hlas, ale potom si můžete užít spoustu rapu, zpěvu a tu a tam i trochu toho řevu. No a co je víc, instrumentálky si taky dělá vlastní, a pro to mám prostě slabost. Jako asi každý se nejdřív pokoušel o různé mladické skupiny a projekty, až tehdy v roce 2005 či 2006 úplně sám napsal i nahrál zmíněné album Love, a to v pouhých 18 letech; níže z něj najdete ukázku ‚She Did It‚.

Znatelný hudební pokrok potom znamenalo album Hell City v roce 2009. Kvalitnější produkce, tvrdší intrumentálky, víc kytar, popovější refrény a zároveň víc řevu. Celkově je album chytlavější a hitovější než jeho debutový předchůdce, a celé se dá streamovat na Richyho bandcampu. Jako ukázku z něj bych vybral pecku s fakt skvělým refrénem, ‚I’m a Superstar‚.

O pouhý rok později (2010) tehdy ještě dost aktivní Richy vypouští ven free mixtape Light Years – a s ním přichází dlouhá pauza co se desek týče. Ještě v roce 2010 vychází EP Note To Self, které ale obsahuje převážně tracky z Hell City. Kromě toho, že o dva roky později vychází reedice Light Years 2.0, vypouští Richy pouze několik singlů a videoklipů, mezi nimi například výtečný ‚Flatline‚. Letos, tedy roku 2015, se konečně začíná dít něco opravdu zajímavého – Richy Nix totiž podepsal smlouvu s FiXT! Kdybyste náhodou netušili co to je za vydavatelství, pak vězte, že se jedná o jeden z největších indie labelů na světě, věnující se převážně rockové a elektronické muzice. No a jeho hlavním představitelem není nikdo jiný než můj milovaný Celldweller! Který, mimochodem, právě na novém Richyho singlu přispěl programováním u instrumentálky. Boží pocit, když se spojí vaši oblíbení interpreti. Po tomhle oznámení přišel před pár dny singl ‚Senseless‚, připravující půdu pro nové album, které konečně letos vyjde. Tímhle singlem se s vámi loučím – není třeba dalších slov, pusťte si pořádnou pecku!

Facebook | Bandcamp | Youtube

Trubadoors, Rabies, Bombs from Heaven

Tak se zase pátek se sobotou sešel a já vyrazil na další skvělou akci. V plánu jsem ji měl už 2 týdny zpátky v Olomouci, ale nakonec mi to vyšlo až do trošku komornější atmosféry do boskovické Turbíny. Už jsem tam byl na Punkových narozeninách, křtu Velvet Storm a ještě na něčem, ale to už má děravá hlava nezvládá a cool deníček si nevedu (Ale kdybych si vedl, měl by supr třpytivý hvězdičky).

Trubadoors (Punk)
Tahle kapela koncert otevřela, ale dneska budu psát o kapele a né o koncertu. Takže: Oproti zbylým dvou hrají kluci česky. Trošku jsem se bál, co z toho vyleze, protože tenhle styl punku mám rád v angličtině. Ale příjemně překvapili. Nejdřív jsem je slyšel živě, a umí to podat jako skvělej nářez. O den později jsem si poslechl songy na bandzone a taky supr. Nejvíc mě pobavilo řazení songů na demu (Btw. Díky kluci za demo, je skvělý. ;-)). Černobílá Zelenina Není jen tak! Dneska v pondělí jsem je poslouchal ještě dál a za mě jsou asi překvapení měsíce. 🙂

Rabies (punk-rock)
Tady už nemám moc co psát, album jsem slyšel jen jednou dneska při snídani. Za mě dobrý a víc jsem toho už sepsal v Rabies, Rabies – NEVERGREEN & ALWAYS RAD! a Punkové narozeniny a druhá část Rabies. Dneska jen foto skvěle designového kousku LPčka.

 

Bombs from Heaven (punk-rock’n’roll)

Za mě dobré. Za mě víc než dobré. Libí se mi to skvělé spojení punku a rock’n’rollu. Je to živý, funkční, nestojící a momentálně mě baví víc, než ten klasickej českej punk. (Technická přestávka, protože mrdat Bandzone do ucha pro údržbu serveru.)
Teda na to, že kluci mají odehraných necelých 5 let tak mají za sebou už +- 4 alba a nějaké singly okolo. Občas je horší angličtina, ale to nevadí, hraní je supr a na živo to v klubu stejně neuslyšíte. 😉

Takže pro mě skvělá akce, hudebně i atmosférou, jen musím vychytat to řízení. \\Jetel

Jonny X Kyle X Midnite

Chtělo by to zase něco novýho, ne? A hádal bych, že r’n’b jsme tu ještě neměli. Jasně, jsme to my, takže to zase nebude ledajaký. Obzvlášť při spojení těchhle tří jmen. Začněme od začátku – za jménem Jonny se skrývá zpěvák tohoto projektu. A není to jen tak ledajaký Jonny, ale snad všem z post-hc scény známý Jonny Craig, který hrál v kapelách Dance Gavin Dance, Emarosa a pořád zpívá ve Slaves. Kromě toho má rozsáhlou sólo dráhu a právě do ní by se dal zařadit i tenhle projekt.

Kyle je rapper; celým jménem Kyle Lucas je Jonnyho kamarád a už dřív několikrát spolupracovali, takže pro fanoušky asi tohle album nebude zas takovým překvapením. No a Midnite, neboli Captain Midnite jim k tomu všemu dělá hudbu. Boží, co? Kluci se spojili a letos koncem ledna vydali pod Artery Recordings album The Blueprint for Going in Circles. No, vlastně se ani nedá říct, že by z ničeho nic napsali album. Sedm z 11 tracků totiž už v nějaké formě vyšlo předtím, a jen 4 z nich jsou opravdové novinky. Ale to třeba mně vůbec nevadí – hlavně proto, že Jonnyho sólovou dráhu jsem nikdy nesledoval a žádnou z těch sedmi ani doteď neslyšel.

Hudba je to většinou vcelku klidná, instrumentálně se pohybující mezi r’n’b a alternativním rockem. Vlastně by se to dalo docela označit za popík, a nejspíš by to v tomhle případě ani nebyla urážka. Jasně, hudba pro tvrďáky to zrovna není, ale jsou nálady kdy si to pustím a perfektně se to hodí. Asi nebude překvapením, že to táhne dopředu hlavně Jonnyho zpěv – myslet si o něm člověk může hodně špatných věcí, ale zpěvák je to kvalitní. No, keců dost, pusťte si to a uvidíte, jestli je tohle zrovna pro vás 🙂